Energie a hmota jsou jedno a totéž

Jsem přesvědčen o tom, že kdybych byl uveden do kvantového světa už na škole, stal by se ze mne zrádce biologie mnohem dříve. Z dnešního pohledu mělo být mne i jiným kolegům jasné, že newtonovská fyzika, jakkoliv se zdá hyperracionálně uvažujícím vědcům elegantně a uklidňující, nemůže nabídnout celou pravdu o lidském těle, natož o vesmíru. Samozřejmě že jsem o ničem takovém nepřemýšlel, když jsem vyučoval na lékařské fakultě. Mí kolegové i já jsme učili naše studenty, aby nevěnovali pozornost tvrzení o uzdravení, které se přičítalo akupunktuře, chiropraktikům, masážní terapii, modlitbě atd. Ve skutečnosti jsme šli ještě dál. Kritizovali jsme tyto postupy a nazývali je rétorikou šarlatánů, protože jsme byli jako řetězem připoutaní k víře ve starou newtonovskou fyziku. Podívejme se na to blíže, na povahu kvantové fyziky. Hmota může být současně definovaná jako pevná látka (částice) i jako silové pole (vlna). Skutečnost, že energie a hmota jsou jedno a totéž, je přesně tím, co rozpoznal Einstein, když došel k závěru, že E = m. c2 . Jednoduše řečeno, tato rovnice ukazuje, že energie (E) = hmota (m) násobená rychlostí světla na druhou (c2). Einstein zjistil, že nežijeme ve vesmíru, který je tvořen diskrétními, ohraničenými fyzikálními objekty oddělenými tzv. mrtvým prostorem. Vesmír je jeden neviditelný dynamický celek, v němž jsou energie a hmota natolik provázané, že je nemožné považovat je za dva nezávislé prvky. Uvědomění si toho, že strukturu a chování hmoty tak řídí naprosto odlišná mechanika, mělo poskytnout biomedicíně nový pohled na chápání zdraví a nemoci. Ale dokonce i po objevení kvantové fyziky jsou biologové a medici stále vychovávaní k tomu, aby pohlíželi na tělo pouze jako na fyzický stroj, který pracuje ve shodě s newtonovskými principy.

Pohled z kvantové fyziky ukazuje, že vesmír je sjednocením vzájemně na sobě závislých energetických polí, které jsou spolu svázané sítí interakcí. V lidské komunikaci postačí 26 písmen abecedy k tomu, aby vytvořila všechna slova v našem jazyce.

Newtonovské zákony platí na vyšší úrovni organizace, jako jsou systémy orgánů, lidé či populace lidí. Projevy nějaké nemoci, například rakoviny, se mohou ukázat na makroúrovni, když vidíte a nahmatáte nádor. Ovšem procesy, které rakovinu vyvolaly, začaly na molekulární rovině v postižených buňkách.

Během posledních 50 let stovky a stovky dalších vědeckých studií stále odhalují, že neviditelné síly elektromagnetického spektra mají hluboký dopad na každý aspekt biologické regulace. K těmto energiím patří mikrovlny, radiové vlny, viditelná část světelného spektra, akustické frekvence a další. Specifické frekvence a schémata elektromagnetického záření řídí DNA, RNA a syntézu proteinů, mění tvar a funkci proteinů, řídí regulaci genů, dělení buněk, diferenciaci buněk, morfogenezi (proces, jimž se buňky spojují a vytvářejí orgány a tkáně), sekreci hormonů a růst a funkci nervů. Každá z těchto buněčných aktivit je základním chováním, které přispívá k rozvoji života. Ačkoli byly tyto studie uveřejněné v nejrespektovanějších biolékařských časopisech současnosti, jejich revoluční zjištění nebyla doposud zahrnuta do učiva na lékařských fakultách (Liboff, 2004, Goodman a Blank, 1992, Sivitz 2000, Jin et. Al., 2000, Blackman a další).

Významná studie, kterou před 40 lety zpracoval biofyzik C. W. F. McClare působici na Oxfordské univerzitě, spočítala a srovnávala výkonnost přenosu informací mezi energetickými signály a chemickými signály v biologických systémech. Jeho výzkum nazvaný "Rezonance v Bioenergetice", publikovaný v Annals of the New York Academy of Science, odhalil, že energetické signalizační mechanizmy, jako jsou například elektromagnetické frekvence, jsou při přenosu informaci z prostředí stonásobně účinnější než hmotné signály, k nimž patří hormony, neurotransmitery, atd. (McClark, 1974)

Rychlost signálu elektromagnetické energie je 300 000 Km za sekundu.

Membrána buňky je tekutý krystal, polovodič s kanály a branami

Do buňky se musí dostat živiny a z buňky odpadní látky. Membrána lidské buňky obsahuje kanály a brány. Počítačový čip je krystalický polovodič s bránami a kanály. Čip a buněčná membrána mají stejnou definici. Vědci izolovali buněčnou membránu a připojili pod ní kousek folie ze zlata. Pak napustili prostor mezi buněčnou membránou a zlatou folií zvláštním roztokem elektrolytu. Když byla membrána stimulována signálem, kanály se otevřely a roztok elektrolytu vypustili membránou ven. Toto zařízení vytvořené pro tuto studii ukazuje, že membrána jako čip nejen vypadá, ale také tak funguje. Cornell a jeho spolupracovníci úspěšně proměnili biologickou buněčnou membránu v počítačový čip schopný digitálního výstupu. První poznání, které z toho získáme je, že buňky jsou programovatelné. Dalším poznáním je fakt, že programátor je vně počítače/buňky. Biologické chování a působení genu jsou dynamicky spojeny s informacemi z prostředí, jež jsou "stáhnuty" do buňky.

Pointa: Buňka je programovatelný čip, jehož chování a genetickou aktivitu řídí primárně signály z prostředí, nikoliv geny. Data vstupují do buňky/počítače přes receptory membrány, které představují "klávesnici" buňky.

Zdroj: Biologie víry, Bruce H. Lipton, Ph.D.