Masáž elektromagnetických polí atomů lidského těla
Masáž elektromagnetických polí atomů lidského těla působí na receptory nervové soustavy blahodárně. Lidský mozek dostává informace o tom, že se tělo uvolňuje, regeneruje a načerpává nových sil. Při tomto procesu mozek optimalizuje svůj nervový, hormonální a imunitní systém, dochází k vylučování toxinů z lidského těla a nastupuje spontánní uzdravení.
Něco málo o atomech
Jistě se rádi za teplého dne posadíte na lavičku někde v parku a čtete si oblíbenou knihu. Pokud si při tom myslíte, že sedíte na solidním, pevném předmětu nebo že snad solidní a pevný předmět držíte v ruce, mýlíte se.
A mýlíte se i tehdy, pokud si myslíte, že vy sami jste solidní, pevnou strukturou. Jedná se pouze o iluzi způsobenou nedokonalými lidskými smysly a tím, že zkrátka nejsme schopni vnímat podstatu světa v plném rozsahu. Kdybychom toho byli schopni, viděli bychom, že celý vesmír je deprimující prázdnota, ve které se nachází jen nepatrné množství skutečné hmoty.
Tuto hmotu můžeme vzhledem k jejímu množství směle nazvat znečištěním dokonalé prázdnoty.
Rozměry atomového světa
Rozměry světa atomů jsou velmi malé, naprosto se vymykají jakékoli představě. Příklad: Kdyby měl atom průměr 1 mm, pak by jeden milimetr měl délku deset tisíc kilometrů, což je čtvrtina obvodu planety Země.
Rozměr atomového jádra je ještě menší - přibližně stotisíckrát. Kdybychom zůstali u našeho příměru a jádro zvětšili na jeden milimetr, pak by náš běžný milimetr měl délku miliardu kilometrů, dosahoval by tedy daleko za dráhu planety Jupiter.
Důležitý je však také poměr mezi velikostí jádra a celého atomu. Již víme, že jádro je asi stotisíckrát menší než celý atom. Abychom opět získali názornější představu, představte si obrovský sportovní stadion, který má v průměru asi pět set metrů (i největší stadion světa na pražském Strahově se těmto rozměrům jen blíží). Kdyby tento stadion představoval atom, pak by jeho jádro představoval malý míček o průměru pěti centimetrů milimetrů vznášející se ve středu stadionu. Ve zbytku stadionu bychom nalezli ještě několik elektronů. To je vše.
I my jsme jen prázdnota
Každý atom tvoří především prázdný prostor. Každý, včetně atomů, ze kterých je postaveno naše tělo. Celá jeho skutečná hmota by se dala stlačit do kuličky o průměru asi jednoho mikrometru. Zbytek našeho těla je absolutní prázdnota.
Stejná prázdnota je ale i zmíněná lavička, na které sedíme, stejná prázdnota je kniha, stejná prázdnota je počítač. Podstatou celého vesmíru je téměř absolutní prázdnota. Uvědomme si, jak řídce je ve vesmíru rozložena hmota, jak daleko je například k nejbližším planetám či dokonce nejbližším hvězdám a že mezi těmito vesmírnými tělesy je téměř dokonalé vakuum. Pak je tvrzení o vesmíru jako o prázdném prostoru jen lehce kontaminovaném iluzorními částicemi hmoty ještě více do očí bijící.
To, že při srážce dvou makroskopických objektů dojde k jejich vzájemnému odmrštění, není vůbec způsobeno reálnou srážkou atomů. Ty se k sobě přes elektromagnetické pole vůbec nedostanou. Pokud pak například sedíme na lavičce, pak zde opět probíhá souboj gravitace a elektromagnetické síly. Druhá ze sil nás odpuzuje od lavičky, zatímco gravitace má za cíl propasírovat nás skrze lavičku k zemskému povrchu a vlastně až k samotnému středu země. Na lavičce v podstatě vůbec nesedíme - takhle blízko nás elektromagnetické odpuzování částic nepustí. Vznášíme se nad horní vrstvou atomů lavičky.
Pro získání velmi hrubé představy, kolik částic makroskopická tělesa obsahují, několik příkladů:
- bude-li se z kapky vody o objemu odpařovat každou sekundu milion molekul, bude se celá kapka odpařovat déle než milion let;
- seřadíme-li všechny atomy obsažené v 1 kg železa těsně vedle sebe do řady, bude délka této řady bilion kilometrů;
- vlijeme-li jeden litr označených molekul vody do světového oceánu a důkladně zamícháme, nalezneme v každém litru oceánské vody 30 tisíc původních molekul;
- vypustí-li motýlí sameček 1 mg feromonu do vzduchu o objemu 1 km kubický, najde samička v každém litru vzduchu milion molekul této látky.
