Střevní symbióza

Symbióza (z řeckého σύν - "spolu" a βίωσις - "život") je vědecký termín označující jakékoli úzké soužití dvou a více organismů. Jedinec, který vstupuje do daného symbiotického vztahu, se nazývá symbiont. Často se však termín symbióza používá pouze ve smyslu oboustranně výhodného soužití, ačkoliv ve skutečnosti zahrnuje veškeré modely soužití mutualismem počínaje a parazitismem konče.

Dysbióza tenkého střeva je příčina mnoha onemocnění, týkající se 90 % současné populace. Dlouhodobé požívání léků, hormonů, antibiotik, různé alergie, operace, ale i nevhodná strava a stresová zátěž porušují střevní prostředí. Vzniká zánět střevní sliznice a v organismu se usazují plísně. Patologický výskyt plísní, mikrobů, cizopasníků, virů a prvoků se nazývá střevní dysbióza. Tyto mikroorganismy produkují jedovaté látky, které náš organismus otravují, neboť se šíří krevním a mízním oběhem do celého těla, způsobují únavu, alergie, degenerace, nádory, záněty a další zdravotní problémy. Organismu je potřeba vrátit ztracenou imunitu, neboť ta se z 80 % tvoří ve střevě. Oslabená imunita, kterou nemocné střevo způsobuje, je jednou z hlavních příčin degenerativních onemocnění, ale i vzniku alergií a dalších civilizačních chorob. Doporučení je zařaďit potraviny, které obnoví dobré bakterie ve střevech, jako jsou kvalitní probiotické mléčné výrobky, fermentovaná zelenina a vývar z kostí, který obsahuje kolagen, pomáhající v léčbě střevní stěny.

Syndrom zvýšené propustnosti střev

Syndrom zvýšené propustnosti střeva (anglicky leaky gut syndrome) představuje chorobný stav, kdy se mezi jednotlivými střevními buňkami střevní sliznice vytvoří velké prostory. Přes tyto "díry" mohou do krevního oběhu pronikat bakterie, toxiny a částice jídla, které by se sem normálně nedostaly. Velké molekuly potravy a toxické látky ale do krevního oběhu nepatří, proto se naše tělo brání a výsledkem celého procesu je produkce protilátek nejen proti těmto částicím, ale také proti zdravým tkáním našeho těla. Bádání po příčinách je stále ještě v plenkách, ale pozornost se soustředí na stravu, chronický stres, některé léky a na bakteriální nerovnováhu střevního osídlení mikroorganizmy - tzv. střevní dysbiózu. Další informace ohledně nastavení symbiózy tenkého střeva dostanete v masážním saloně Amonit.

Jedna z potravin, která blahodárně působí na střevní biotu

Kefírem se obecně myslí nápoj, který je vyrobený kvašením pomocí kefírové kultury.

Co je na kefíru tak dobrého, že byste jej měli pít?

Nápoj (ať už ten mléčný nebo vodní) zamezuje shromažďování a hnití potravy ve střevech, odkyseluje organismus (i když je chuťově kyselý, vyvolává zásaditou reakci organismu), produkuje enzymy, které pomáhají uvolnit ve vodě nerozpustné látky, rozkládá těžce stravitelné látky (rozkládá například laktózu v mléce, a proto ti, pro koho je mléko těžce stravitelné, nemívají s mléčným kefírem problémy). V trávicím traktu se dokáže vypořádat s různými nežádoucími přemnoženými kvasinkami, bakteriemi a viry, stimuluje imunitní systém. Nápoj obsahuje mnoho vitamínů, především skupiny B včetně cenného vitamínu B12 a kyseliny listové.

Jak si můžete kefír připravit (základní recept)

Na dva hrnky kefíru:

• 1 - 2 polévkové lžíce kefírových houbiček
• 1/2 litru mléka

Postup:

Použijte sklenici (měla by být dost velká, aby zůstala část sklenice prázdná). Je dobré něčím nádobu přikrýt, například gázou nebo papírovým ubrouskem, aby do ní nepadaly nečistoty, ale hlavně zamezit přístupu hmyzu. Nalejte do ní mléko (tučné, polotučné a čerstvé, pokud možno ne odtučněné a s dlouhou trvanlivostí - v tomto případě tibetská houba skoro nenarůstá), vložte houbičky a 24 hodin nechejte fermentovat v pokojové teplotě. Čím vyšší teplota, tím rychlejší fermentace. Mléko neohřívejte, klidně použijte studené z lednice, kefír se nesmí vystavovat vysokým teplotám. V průběhu zrání občas sklenicí zavrťte, zatřepejte nebo promíchejte plastovou nebo dřevěnou lžící, či vařečkou (houba se nesmí dostat do styku s kovem), aby se ke kefírovým houbičkám dostalo nezpracované mléko - pokud necháte sklenici jen tak stát, může se Vám výsledný nápoj rozdělit na syrovátku a zdrcnutý kefír, ale to nevadí, protože se to dá zpět rozmíchat. Jak poznáte, že je kefír hotový? Když sklenicí zahýbáte tak, aby se obsah rozléval po stěnách, zůstane na stěně sklenice typický kefírový povlak, který když odtéká, vytváří taková říční korýtka. No a je to hustší než mléko. Nebo uvidíte, jak je mléko rozdělené na syrovátku a sraženiny. Nebo to můžete ochutnat. Prostě to nechejte dělat tak dlouho, jak dlouho chcete. Časem si určitě najdete svůj ideální způsob. Kefír je hotový - má správnou konzistenci i vůni. Vezměte svůj kefírový (plastový) cedník a proceďte obsah do nějaké jiné nádoby, ze které kefír buď hned zkonzumujte nebo ho dejte do lednice, kde Vám vydrží prakticky neomezeně dlouho. Nejlépe se kefír přecedí, když napřed nádobou zatřepete, aby se obsah pěkně zhomogenizoval a houbičky nebyly "zazděné" v mléčných sraženinách. Přeceděné kefírové houbičky dejte zpět do vypláchnuté sklenice a zalijte čerstvým mlékem. Můžete s nimi dát zpět do sklenice i trošku hotového kefíru - urychluje to růst i fermentaci. Doporučuje se při přípravě nepoužívat kovové předměty (cedník, lžíce). Při styku s kovem houbičky ztrácí účinek a mohou zčernat. Nesmí se pak už používat. Nevystavujte tibetské houbičky vysokým teplotám a čisticím prostředkům (vymýváte-li sklenice saponátem, pořádně je vypláchněte a nechte je vychladnout, než do nich dáte kefíry).